nejkratší článek v historii zrzatýho batolete

To, že mě často něco sere, to není žádné tajemství. Dnes ale nebudu psát o něčem, nýbrž o někom. Konkrétně o lidech, co mají štěstí. Jo, přesně o těch zasranejch šťastlivcích, kteří cestou do školy najdou stovku, vytáhnou si na zkoušce přesně to, co chtěj, poklábosej s nafrněným profesorem jako s nejlepším kámošem a večer jim někdo zaplatí pivo. Takový ty chodíci přírodní úkazy, který vysávaj to dobrý ze všech kolem. Ty, kvůli kterejm se svět dělí na více a méně šťastnej. Ty, kterým máte chuť vlepit facku pokaždý, když vám vypráví, co božího se jim zase "náhodou" stalo. Ty, kterým byste nejradši flusli do té jejich vysmáté držky, která se na vás permanentně kření. A nakonec, ty, který plánujete zakopat do země pokaždý, když vám sdělujou, jak celý tohle dění nechápou. Vy to totiž chápete. Stali se vyvolenýma v přírodním řádu. Už když je do toho řádu vybírali, měli štěstí! Je to prostě na posrání. Zatímco vy, když řeknete, že po té písemce budete propadat, dodržíte slovo. Ty krysy ne. "Och božíčku, moc jsem to pokakánkoval," řeknou. A pak, když dojde na lamání vláčnýho čerstvýho chleba, vy jste ti, co dostanou do držky, zatímco oni si chrochtaj v pochvalách, jak moc dobrej udělali dojem a ten kus žvance dostanou naservírovanej na zlatým podnose se sklínkou šampaňskýho plnýho tančících brusinek.

Uduste se tím chlebem!!!!!!!!