Je minuta po deváté hodině večerní. Měla bych se učit. Doslova mi už hoří u zadku a já stále nic nedělám. Tlačítko obnovit jsem na youtube za dnešní den zmáčkla víckrát, než kolik napočítám vlašských oříšků před spaním. A teď jsem tady. Na blogu, který nikdo nečte. Ztrácím čas. Prokrastinace. Zase. Zjistila jsem, že mě už ani nebaví. Nedokážu si ji užít, když mám pocit, že ještě musím dělat tolik věcí. Je to tak svazující. Sere mě to. A vůbec, rozhodla jsem se napsat pár bodů o záležitostech, které mě serou. Abych si je ujasnila.
