Stránky

středa 21. února 2018

spásné překvapení

A je to tu. Dva roky v prdeli, zrzek nikde. Kdyby existoval virtuální prach, tenhle svůj výblitek bych jistojistě už nikdy nenašla. Ale protože nic takového není a moje hlava ještě taky není úplně prašivá, rozpomenula jsem se a rozhodla učinit velké rozhodnutí. Svůj velkolepý návrat. Nostalgicky jsem se vrátila ke všem svým nasraným hejtům a došla k překvapujícímu závěru. Ač se můj život změnil v mnohém, má moudra zůstala stejná. Je neuvěřitelné, jak nadčasově dokážu uvažovat. A že již před dvěma lety, když jsem byla ještě nedomrdlý malý pívo, jsem měla rozum v hrsti. Nechť započne popauzové shrnutí.



Takže. Pivo je boží. Stále ho považuju za svůj život, mok záchrany a záruku skvělých večerů. Pravidelným náročným tréninkem jsem se dokázala z hranice pěti kousků vyšplhat na dvanáct a stále chodit.

Již nebydlím v domě hrůzy. Pokud si vaše mozečky matně vzpomínají, zažila jsem domy hrůzy dva. Ten druhý byl peklo. Tam bylo špatně prostě všechno. Papírový stěny v kleci, kde žije patnáct lidí, jsou fakt výmysl, za kterej bych tomu kokotovi udělila nějakou cenu. Třeba moji nohu v jeho prdeli. O spolubydlících s hrozným hudebním vkusem, kteří byli ještě navíc zloději mléka a sprchových gelů bych mohla napsat litanie. Co byla ale poslední kapka, mraveniště v našem pokoji. Uznávám, nejsme holky úplně na pořádek. Ale taky bych se neoznačila za totální prase. Takže problém musel být jinde. A taky že byl - neutěsněný spáry v podlaze - really?

Teď bydlím na haciendě. Vstup jen na tajný heslo. Já a tři nejlepší děvy. Jerry a jeho špionky. Nevím, kdo je Jerry, ale jsme holky podle mýho gusta. Občas zahnije kuchyň, ale máme skvělej vkus, stejnou velikost a máme rády sex. A pijeme.

Stále věřím, že dětem telefony do rukou nepatří. A stále jsem poznamenaná z hovna na mém koleni.

Pořád jsem flegmatický hovado, který nic moc neřeší, ale dokáže se každý týden na něco nasrat.

Můj blog stále nikdo nečte.

Takže za dva roky se změnily se kromě příbytku jen dvě věci - lakovaný fancy polobotky jsem vyměnila za třídírkový Marteny a jsem úplná socka, co nemá ani na ponožky.

Žádné komentáře:

Okomentovat