Dneska jsem se svezla z práce se svými specifickými kolegyněmi. Jedna z nich, která by mimochodem taky měla psát někam o svým životě, s sebou měla psa. Jmenuje se Salini a je to naprosto neodolatelnej psí samec. Když vidíte ten jeho kukuč, odpustíte mu všechny ty litry slin, který jeho žlázy vyprodukujou. Sali vážně není ten typ psa, kterej je menší než příruční zavazadlo. Naopak. Je osvalenej tak, že by mohl s klidem konkurovat i malýmu Arnoldovi. A auto, ve kterým ty naše slavný zadky seděly, zase není žádná limuzína. Takže když jsou obsazený všechny sedačky, pes si musí najít místo jinde. Po všelijakým montování se nám podařilo pro Saliho vytvořit fakt slušnej a docela velkej plácek, kam by si jeho výsost mohla laskavě lehnout. Vydržel tam asi minutu, během které položil své pohlavní orgány na mou nohu (ano, byly teplé). Pak vstal a stejně se snažil nacpat do té nejmenší skulinky mezi nohama a sedadlem. A i když se tam mačkal tak, že jeho povislá kůže lezla všema otvorama a dýchání omezil na minimum, zůstal tam po zbytek cesty. To mě přivedlo na jednu myšlenku.
Nikdy jsem nechápala, proč se lidi snaží nacpat tam, kde pro ně není místo. Vemte si takovou ženskou. Snad každá se snaží narvat do menších džínsů, i když v nich pak vypadá jako Salini - tedy s vytlačenou hmotou úplně všude (některý maj i velbloudí hnátu). Stojí jim to za to poskakování jak zfetovanej klokan po celý kabince, dokonce i za risk zlomenýho dlouho pěstěnýho nehtu, kterej často zapínání (ehm, pokus o zapínání) nevydrží. A spousta ženské populace je fakt i koupí. A ty úplně ztracený případy je i nosí (ale ty si v tom přijdou i děsně sexy, takže...). A já si vždycky říkala, proč? Proč jsou (jsme:D) tak blbý?
Nejsou to ale jenom ženštiny a problémy s velikostí nasrávaček. Jsou to i chlapi a lidi obecně, v docela běžnejch životních situacích. Týpek, co se nutně musí nasoukat na plně přetýkající lavičku v hospodě, protože vzít si židli od vedlejšího stolu je asi moc mainstream (a pohled na otrávený výrazy pátkovejch kámošů jsou k nezaplacení). Holka s vystudovanou kadeřnicí (ekonomkou, gymplem...), co jde na konkurz do práce, kde požadujou vysoký vzdělání z oboru techniky, protože co kdyby byl ředitel té firmy naprostej kokot a udělal by na něj vybavenej výstřih takovej dojem, že by si do firmy vzal naivní káču, která neví rozdíl mezi šroubovákem a klíčem. Je toho spousta. Patří sem i ty krysy, který se snaží předbíhat slušný lidi ve frontě (nejlíp té 68064km dlouhé na pivo) a vůbec se za sebe nestydí.
Po dnešní cestě autem jsem si ale uvědomila, že tohle podivný jednání, není problém jen lidské blbosti (Salini mě předsvědčil). Dělaj to totiž i zvířata. I kytky. Třeba plevel. Ten je nechtěnej ať se nasere, kam chce. Nebo ty popínavý rostliny, který maj k dispozici celou zeď, ale ony si vyberou nějaký škvírky, kam se prostě nemůžou vlízt. Je to ve všem a ve všech.
Za tohle chování může příroda, která nám tohle nadělila (z někoho udělala menšího debila, z někoho většího). Zapříčinila nám, že se musíme čas od času přesvědčit, že se vážně nevlezem do toho a toho a že tam či tam nemáme co dělat. Takže lidi vlastně nejsou blbí (teda jsou, ale nemůžou za to). Ani Salini není blbej, ozvala se v něm ta mrška příroda. Už nikdy se nebudu na všechny vyjmenovaný dívat jako doposud. Mají to chtě nechtě v sobě. A vy byste se nad tím taky měli zamyslet, protože buď jste sami ty nasrávačky (a ani o tom nevíte), nebo jste zbytečně naštvaný na lidi (zvířata...) kolem, který prostě poslouchaj svý pudy. A být nahněvanej není zdravý.
Žádné komentáře:
Okomentovat