dort ze sejra

Na světě existujou tři jídla, kterejm prostě neodolám nikdy. Teda jedno z těch tří je nadřazený i nad ty zbývající dvě, protože u něj už panuje silná závislost. Je to kafe. Respektive taková ta instantní hnědá sypká sračka, která obarví vodu a půlce planety se z ní zvedá kufr. A ta druhá půlka na ní žije, včetně mě. Já svoje kafe nepovažuju za nápoj, často mi nahradí nejedno hlavní jídlo dne, takže ji beru jako chod. Žraso jako každý jiný. Ty zbylý dvě žrasa, to je rýže a cheesecake. Rýži si teda zásadně nevařim, nikdy. Ale když ji jednou za čas uvaří někdo doma, tak už počítá s tím, že většina skončí nasoukaná ve mně. A cheesecake se u nás taky ještě neobjevil. Vždycky jsem ho chtěla zkusit, ale ten osudný okamžik přišel až před pár měsíci v Melounovém cukru. Byl levandulový, pokapaný medem a byla to láska. Kdyby kolem nebylo tolik lidí, obávám se, že by to skončilo jako v Prcičkách (Jimmy, jablečnej koláč a stůl...). Pár dní jsem byla v depresi, o co jsem celej svůj dosavadní život přicházela. Nicméně, když jsem v letáku Lidlu zahlídla tohle sýrový nebe, věděla jsem, že ho musím mít.

To by mě ale nenapadlo, jak je kurevsky těžký v pondělí odpoledne v Lidlu něco z letáku, kterej začíná v to samý zasraný pondělí, sehnat. Že hadry jsou obětí útoku bezcitnejch důchodců už před otvíračkou, o tom vím už dlouho. Ale že i cheesecake bude takovej boom, to mě překvapilo dost. Zvlášť když si třetina národa myslí, že je to "číský dort" a na obalu je přece jen psáno "cheesecake", což je pro ty neznalce velmi matoucí. Ale stalo se. Dort nikde.

Probrečela jsem celé pondělní odpoledne. Byla jsem zoufalá natolik, že i v úterý jsem se znovu vypravila na místo činu. Stále beze stopy. Ne vážně, fakt mě to nasralo. Zaúkolovala jsem všechny členy naší domácnosti, aby ho prostě sehnali. A nic. Takže jsem bulela znova (jako vodopád, želvy nebrečí!!!).

Jsem asi vážně dost naivní. No, jsem. Takže dnes, tedy v úterý a o týden později, jsem šla do toho krámu znova. Ano, až tak po něm prahnu. Každopádně měli možná tak cheesecakový hovno, takže jsem se rozhodla nebýt líná. Nakoupila jsem čerstvý sýr, abych si to nebe v hubě upekla sama.

Zaprvý, můj cheesecake je opravdu cheesecake. Žádná náhražka typu "tiramisu z pomazánkového másla" (o tom bude můj další hejt). Je ze sýra, tak, jak má správný cheesecake být. Je boží, protože jsem ho pekla sama. A nikdo ho nebude jíst.

Je totiž hnusnej jak hovno.