Viktorie do supermarketů a hypermarketů a všech tady těch typů marketů, kde prodávaj hlavně žrádlo a hajzpapíry moc nechodí. Ona tam vlastně vůbec nechodí. Ona totiž nevaří, jí jednou denně nebe v hubě a sem tam (LOL!!:D) si dá doutníček (kokosový). Takže na ni pobyt v tomhle typu veřejné budovy působí docela jinak než na ostatní smrtelníky, kteří jsou vůči tomuhle působení už imunní. V pondělí jsem ji vzala (ale řídila Viki) do Lidlu, kde jsem si šla cíleně koupit baleríny ve velikosti Titanic a necíleně takovou neforemnou károvanou deku (pončo). Viktorie tam se mnou byla vlastně docela náhodou a kupovat si tam nic nehodlala. Ale jak už jsem se zmínila, Viki (pedie) je v těhle lokálech pod vlivem vyšší moci. Takže když tam viděla nakupovat všechny ty lidi, dostala taky strašnou chuť nakupovat. A taky nakupovat začala. Vybrala si tam vínový punčochy, který si prej obvykle vybírá její máma. Přišlo mi, že z toho byla chvíli dost ve stresu, že se si kupuje něco, co její máma (a ještě k tomu v Lidlu), protože to pořád opakovala, třeba: "Vůbec bych se nedivila, kdybych přišla domů, a máma měla úplně stejný,". Snažila jsem se ji uklidnit, ale upřímně jsem se spíš bavila (jsem strašněj zmrd). Viktoriino nakupování ale neskončilo v Lidlu, koho by nakrmily punčošky? Naopak, ty punčochy podmínily všechno ostatní. Viktorie k nim totiž neměla černou sukni a chtěla si koupit kalhotky. Takže jsem o pár hodin později najednou seděla ve Vikiným autě a byla na cestě do Prostějova. Rozhodla jsem se napsat jen zásadní okamžiky onoho spontánního odpoledne, páč nikoho nezajímaj extrémně dlouhý články a vůbec, do mýho soukromí je vám hovno.
• Vietnamky maj asi úplně jinou stavbu poprsí, protože si jinak moc nedokážu vysvětlit, čeho jsem byla v kabince svědkem. Prso, prázdný košíček, prázdný košíček, prso.
• Viktorie kupuje kalhoty. Na jedny si na konci dne už ani nepamatuje, druhý jsou z latexu. Vždycky chtěla legíny z latexu.
• Neznám Prostějov tak dobře, jak jsem si myslela, že ho znám. Jezdíme v kruzích. Viktorie je nasraná, bojím se, že moji vinou.
• Viktorie mi říká, že jsem ve zkušební lhůtě. Pak se směje s tím, že si dělá prdel. Směju se taky, ale dokud si neujasním, jak to mezi námi doopravdy je, vytvářím si vlastní zkušební lhůtu. A čekám na jiskru.
• Domlouvám se s Viktorií, že jí ve svých článcích budu říkat Viktorie.
• Nekoná se žádný nemilosrdný boj, jak tomu na nákupech nasrávaček a podobnejch hadrů bývá. Zjišťujeme, že máme úplně jinej vkus. Na všechno. Zatímco já si libuju v obřím oversized kabátu, kterej vypadá jak z dob dávno minulých, Viki se zamiluje to trička s nafukovacíma čoklama.
• Ach bože, ty trička. Jedno je růžový s postiženým pudlem a druhý bílý. To bílý má na sobě neidentifikovatelnou rasu, spíš vypadá jako velkej penis. Radím jí, ať si vezme to bílé.
• Šaty s tukanama. S duhovejma. Nejsilnější zážitek z celýho dne vůbec. Ten potisk, ten bych ještě snesla. Tukani na tripu, why not. Ale Viki má velmi vnadná poprsí. Ty praskající konflíčky mám před očima do teď. Říkám ji, ser na to. Koukej na tý svý holky, jak chcou ven.
• Kafe.
• Ach bože, zas ti tukani. Je to jasný, Viktorie si v kabince šlehla, protože si je fakt koupila.
• Černá sukně. A líbí se nám oběma. A dokonce i tričko, co schvalujeme obě. Něco tady nehraje.
• No doprdele, Viki, seš fakt kočka.
Žádné komentáře:
Okomentovat