Tak to přišlo. Období stresu a litrů hnusných kávových patoků (instantní kafe), které mě tak děsilo už bezmála rok a najednou je tady. Zachvacuje mě pocit důležitosti a povinnosti mě tíží už prostředka a jednoho dne října. V hlavě jen přijímací řízení na vysoké školy, které jsem si zvolila za své osudové. Lol. Takhle to asi mělo vypadat. Ale já jsem skvělý prokrastinátor, o prokrastinaci bych mohla vést dlouhé přednášky, protože od nástupu do pátého ročníku gymnázia (cože?! tenhle magor chodí na gympl?!) jsem v této činnosti přímo mistr! Naučila jsem se v tom chodit, líp než mnoho mých vrstevníků. A proto jediný, co je pravda z úvodních vět, jsou ty litry hnědého moku, který si dopřávám ráno, odpoledne, večer, během poledne i během noci, v přestávkách na čůrání, při kakání. Stále. Nonstop. Zdroj mého života. Důvod, proč můj svět je tak krásný a voňavý. Nic jinýho mě ale netankuje. Teda alespoň do včerejšího večera, než mi došlo, že je už kurva půlka listopadu, a tak mi už zbývá jen asi 10 dní plus mínus, abych se někam přihlásila, dala o sobě vědět a další píčoviny s tímhle spojený. Nejdřív jsem dost nadávala, proč umělecký obory mají příjímačky tak brzo! Mohla bych v klidu prokrastinovat až do května. Bylo by to krásné. Tolik kávy! Ale ne. Musím to přerušit zrovna o státním svátku. Na just. Hnus. Byla jsem dokonce tak zmatená, že jsem už začala vybírat tiskárny, kde nechám svá díla zvěčnit na matný fotografický papír. Kdybych se neuklidnila, nepřečetla bych si, že mé práce chtějí vidět až po novém roce a já bych teď už lítala někde po Brně a s tlukotem v srdci bych hledala, komu předám tu tíhu zodpovědnosti za tisk, který zkrátka nesmí zkurvit, aby nepoznal můj hněv. Při důležitých věcech se dokážu hněvat, velmi. Měla bych určitě i absenci ve škole. Byla bych tak špatné děvče. Školy jsem si vybrala tři. Musím říct, že vyplnit se mi přihlášky podařilo bravůrně. Konečně si pamatuji své rodné číslo, jméno a příjmení a matně se mi vybavuje i číslo mého dokladu totožnosti. Vyplnila jsem tedy dvě (a poslušně odeslala poplatek, díky kterému se teď budu muset omezit ve všech svých výdajích, díky!!). Problém nastal u té třetí. Ta mě nasrala. Jo, k ohnisku článku se dostávám až teď. Ano, vskutku jsem vás nutila ke čtení mých duševních výlevů celou tu dobu, abych vám teď sdělila, že byly vlastně úplně nepodstatné. Vím, že je milujete. Nemáte zač.
Nasrala jsem se hodně. Nebo možná spíš ďábelsky dobře pobavila a pak se nasrala. Nebo obojí zároveň? Byla to třetí přihláška. Přihláška na školu, kam jsem moc chtěla jít (nebo jsem si alespoň myslela, že chci). S vyplňováním svého jména jsem si dala obzvlášť práci. A pak jsem se dostala k té osudné kolonce. Nebudu ji citovat - zaprvý jsem líná, zadruhý je vám hovno do toho, jaká škola to přesně byla a takhle byste ji mohli poznat, což logicky nechci. Takže vám napíšu svou dedukci. Dedukce. Zajímavé slovo.
Měla jsem tam napsat, jaké umělecké výstavy, praxe, události, projekty a blablabla jsem za růčky svého života vytvořila nebo jich byla součástí. Bylo to psáno mnohem vážněji, ale já nejsem vážný tvor a neumím se vyjadřovat administrativně a tak. Chvíli jsem na to jsem jen tak civěla. Pak se usmála. Tak škodolibě. A přemýšlela, co tam napíšu. Respektive, co si vymyslím!!!!!
Doháje. Jsem student gymnázia, který je krom hodin dějin kultury umělecký barbarství (ouky douky, některý hodiny literatury jsou taky fajn, ať tomu tak nekřivdím). Důrazu na kreativitu je tady zasraně málo a času po škole ještě míň. A vůbec. Copak jsem někdo, kdo lidi zajímá? Pořádat svoji osobní výstavu, přijdu si jak ten nejnamyšlenější šašek. Jsem ještě poupě, co se musí rozvít, než bude něco takového pořádat. Zatím jen s oslintanou pusou (bílými táhnoucími se slinami) obdivuji práce ostatních. A tak cítím, že to je správně. A tady po mně chtějí seznam!!!!!!!! událostí, které jsem dělala. Seznam!!!!!!! Jako by to bez těchto zkušeností nešlo, jako bych byla nějaká nicka, co nemůže tvořit nic zajímavého, pokud nic nepořádá. Ta kolonka mi byla tak nesympatická. Je to jako asi jako u druhé přihlášky, kde musím do týdne napsat, jaká díla literární, filmová, hudební a výtvarná mě inspirují k mé tvorbě (to mě taky trochu nasralo, ale ne tolik). Copak člověk čerpá inspiraci jen z děl? Ale zpět k té prokleté kolonce.
Napsala jsem: "V roce 2012 jsem měla svoje fotky, které v té době stály úplně za nic, vystavené na výstavě mé známé, která ji pořádala jako součást své maturitní zkoušky a nikdo jiný krom mě neměl zájem/nenapadl ji. Jinak ráda navštěvuji galerie a výstavy druhých, dívám se na divný videa na youtube a chodím na koncerty neznámých umělců, které si stejně nepamatuji, protože jsem příliš opilá."
Pak jsem to zavřela.
Žádné komentáře:
Okomentovat